12. 8. 2016 – Tento rozhovor vznikl v červenci 2014. Naše středisko tehdy navštívil Dieter Lorenz, zástupce naší partnerské organizace v Bad Salzuflen. Společně totiž pracujeme v Etiopii.
Na začátku srpna 2016 demonstrují v ulicích etiopských měst tisíce lidí a rozhovor získal najednou novou naléhavost.

 

Kdy se začal psát Váš příběh „Dieter a Etiopie“?

Do Etiopie jsem přišel v roce 1973 jako farář místní luterské církve. Jsem původně vyučený dělník, ale pak jsem vystudoval teologii a odjel pracovat do Etiopie. Zůstal jsem tam 5 let.
 

Proč právě Etiopie? Čím je jedinečná?

Etiopie je unikátní země. Nemůžete ji porovnávat s žádnou jinou africkou zemí. Má velmi specifickou historii a také etnické složení obyvatel.

Vnímám ji jako svůj druhý domov, i když jsem tam byl jen 5 let. Byl jsem tam v bouřlivé době. Císař byl během vojenského převratu zatčen, později za záhadných okolností zemřel a Etiopie se začala klonit ke komunismu. Byly to velmi tvrdé časy teroru, zatýkání a poprav.

Přesto, nebo právě proto, mám v Etiopii mnoho přátel. Protože ve zlých časech, když jste terčem útoků – a to jsem často byl – není barva kůže důležitá. Ti, kdo mají problémy, drží spolu. Poznal jsem v té době mnoho dobrých lidí a jsem s nimi pořád v kontaktu.
 

Byl jste během těch 5 let ve vážném nebezpečí?

Ano, asi ano. Jednou mě zatkli a jednou zbili. Ale opakuji, vnímám Etiopii jako svůj druhý domov. Lidé tam jsou úžasní, přátelští a milí. Měl jsem jen smůlu na špatné politické prostředí 70. let. Miluji tu zemi a její lidi, ale přiznávám, neměl jsem moc rád tehdejší vládu. (usmívá se)

Utrpení lidi spojuje. Když jste byl v Etiopii v 70. letech zatčen, znamenalo to, že jste zůstal sám. Nikdo se o vás ve vězení nepostará. Popsat podmínky tamějšího vězení by trvalo další hodinu. Zachránit vás mohla jedině rodina, která vám mohla každý den nosit jídlo. Bez rodiny jste nepřežili.

Já rodinu měl, měli jsme malé dítě a druhé jsme čekali. Ale situace v zemi byla nebezpečná a mně se tehdy podařilo přesvědčit vojáky, aby manželka mohla opustit zemi. Zůstal jsem tam tedy sám. Ale jídlo mi nosil každý den můj soused. Byl muslim. Že jsem křesťan, to nebyl vůbec žádný problém. Vděčím mu za život a dodnes jsme přátelé.
 

Jaké rozdíly vidíte mezi dnešní Etiopií a Etiopií 70. let?

Etiopie roste ekonomicky nejvíc mezi africkými zeměmi. Stejně ale patří k nejchudším zemím světa. Ekonomický růst vidíme především ve městech, ale na venkově se moc nezměnilo. Ve městech jsou velké hotely, moderní vybavení, ale zatím se příliš nezlepšuje životní úroveň obyčejných lidí.
 

Co s tím můžeme udělat my?

Zvenku máme omezené možnosti, změna vždy přichází zevnitř společnosti. Lidé v Etiopii se musí více zajímat o situaci ve vlastní zemi. Projekty, které podporujeme, by měly mít také osvětový charakter a říkat lidem, jak jednat se svou zemí a na co mají právo. Neměli bychom lidi jen sytit, ale dát jim informace, aby svou zemi uměli řídit sami.

Etiopie má skvělou ústavu, jen musíme zařídit, aby se plně respektovala. Jako člen OSN také Etiopie podepsala deklaraci lidských práv, je jen potřeba trvat na jejím striktním dodržování.
 

Jaký přínos má náš společný projekt?

Náš projekt podporuje především život jednotlivých lidí. Nastartuje je nově do života a umožní začít znovu a lépe, být součástí společnosti. Lidi, kteří neměli vůbec nic, díky němu získají důstojnost a mohou se dívat svým sousedům zpříma do očí. Dostávají šanci vstát a pracovat sami na sobě.

Z dlouhodobého hlediska to má smysl – když se lidé naučí žít svůj život a starat se o sebe, naučí se také řídit svou vlastní zemi. Budou si víc uvědomovat širší souvislosti politických rozhodnutí. Silní jednotlivci budou moci vytvořit silné komunity a silnou zemi.

Náš projekt tedy systémové změně přispívá nepřímo, ale myslím, že to je jediný způsob, co my můžeme dělat.
 

Co byste Etiopii přál? Jakou byste ji chtěl v příštích letech potkávat?

Rád bych viděl, že spolu různé etnické skupiny žijí v míru a vytvoří federalistický stát, kde každý může žít podle své kulturní tradice a nikdo nemusí mít strach proto, že je z jiného kmene. Etiopie je dostatečně bohatá na to, aby žila bez jakékoli podpory zvenku. Teď je Etiopie závislá na naší podpoře. To ale není nutné. S dobrou vládou a využitím přírodních zdrojů je možné nasytit celou zemi z vlastních zdrojů.

Takže mé přání je, aby mi Etiopie jednou řekla, že mě už nepotřebuje.
 

Děkuji Vám za rozhovor.

Rozhovor vedla Michaela Stachová 29. července 2014
 
Dieter Lorenz je zástupce naší partnerské organizace, Evangelického luterského sboru v Bad Salzuflen, který také pracuje v Etiopii. Společně podporujeme ve městě Bahir Dar rozvoj malých živností žen.

Čtěte příběhy žen v Bahir Daru nebo celkově o naší podpoře samostatnosti žen v Etiopii a Zambii.

 

 

Dieter Lorenz, Etiopie 2016

Dieter Lorenz, Etiopie 2016

 

Dieter v Etiopii, srpen 2016

Dieter v Etiopii, srpen 2016

 

Dieter Lorenz

Dieter Lorenz