9. 12. 2015 – Nepál se otřásl zemětřesením 25. dubna 2015. Zahynulo okolo 8 000 lidí, více než 16 000 lidí bylo zraněno. Zřítily se domy, úroda byla zničena. V květnu přišly další otřesy. 7 měsíců po zemětřesení žije 60 000 lidí stále ještě v provizorních přístřešcích a tisíce lidí bydlí v jen částečně opravených domech.

„Mnozí lidé jsou po zemětřesení traumatizováni, ztratili své příbuzné i základní životní stabilitu,“ říká Jan Dus, ředitel Střediska humanitární a rozvojové spolupráce Diakonie ČCE. „Naši partneři na místě poskytli rychlou počáteční pomoc. Teď je potřeba znovu postavit domy a obdělat pole.“

Německá Diakonie Katastrophenhilfe se svými partnerskými organizacemi dopravila od konce dubna pomoc ke čtyřem stovkám tisíců lidí.

V prvních týdnech po zemětřesení rozdělovala Diakonie především potraviny, hygienické potřeby, deky a plachty. Vlnitý plech a stavební materiál umožnily rodinám postavit dočasné příbytky. Zemědělci dostali osivo, sazenice a zemědělské nástroje, aby mohli znovu osadit pole. Kolem třiceti sedmi tisíc lidí si tak bude moci brzo samo vypěstovat obživu.

Objevují se ale překážky. Je třeba stavět domy a obnovit rozvody pitné vody. V Nepálu ovšem chybí kvalifikované pracovní síly, protože „mnoho odborníků vydělává na stavbách v zemích kolem Perského zálivu peníze pro své rodiny,“ upřesňuje Michael Frischmuth, zástupce Diakonie Katastrophenhilfe, „navíc je v Nepálu v posledních týdnech velký nedostatek benzínu.“

Práce ztěžují také byrokratické překážky. Plány na stavbu cenově příznivých domů, které budou současně odolné vůči zemětřesení, jsou připraveny, ale se stavbou se může začít, až dá vláda svolení. Potom vznikne tři sta nových domů pro rodiny, které byly zvlášť zasažené zemětřesením, a sedm set rodin by mělo mít opět zajištěnu dodávku pitné vody.

Třicetiosmiletá Laxmi Chaulagai pracovala ve městě Mankha na severu Nepálu jako sociální pracovnice. Byla spoluodpovědná za zdraví dětí, žen a těhotných. Pomáhala s výživou dětí, s hygienou, doporučovala očkování dětí. Díky takové práci znatelně klesl počet úmrtí matek i malých dětí.

Během zemětřesení byla právě v kostele. Ten se zřítil na účastníky bohoslužby. „Měla jsem štěstí, ležela jsem jen hodinu pod troskami. Ale osmnáct lidí tam zahynulo,“ vzpomíná Laxmi.

„Zemětřesení moji práci úplně změnilo. Zničilo zásoby potravin, pole i vodovodní systém a lidé se už nemohou tak dobře stravovat jako dřív. Zvlášť děti trpí špatnou výživou nebo podvýživou, některé matky nemohou kojit. Kvůli nedostatečné hygieně mají děti průjmy nebo dokonce tyfus. Jejich rodiče trpí depresemi a ataky paniky. Někdy nemohu víc, než jen naslouchat.“ Lidé jsou na mnoha místech odkázáni na pomoc humanitárních organizací, díky kterým si mohou postavit alespoň provizorní přístřeší.


Podle informací Diakonie Katastrophenhilfe zapsala Hana Pfannová