18. 10. 2016 – Na začátku srpna přiletěla naše kolegyně Kateřina Novotná do Etiopie a chtěla navštívit ženy a mladé lidi v Bahir Daru. Už 8 let tady totiž Diakonie podporuje jejich zaměstnanost. Až do cíle Katka ale nedorazila.

 

Katka vypráví

Etiopií se letos šíří vlna protestů, jaké země čtvrt století nepamatuje. Demonstrace v Bahir Daru probíhaly zrovna v době mé návštěvy.

První dny v Etiopii šlo všechno hladce. Ale když jsem měla před sebou posledních 500 kilometrů cesty do Bahir Daru, dostala jsem varování, že se „něco chystá“ a že další plán cesty musím dobře zvážit. To už jsem byla na území Amharského regionu ve městě Dessie. Bahir Dar je hlavní město právě Amharského regionu na severu země.

S místními spolupracovníky Diakonie jsme nejprve rozmýšleli, jestli bude vhodnější poslední kilometry překonat vzduchem či po zemi. Potom ale přišla zpráva, že Bahir Dar je na nohou – a pak přestaly zprávy přicházet úplně.
 

Odříznutá města i spojení

K povaze etiopského režimu patří, že je formálně demokratický. Skutečnost je ale složitější, což se projevilo i v srpnových dnech. Vládní síly obklíčily rozbouřená místa a odřízly je nejen fyzicky, ale i od sociálních sítí či internetu. I telefonické spojení jsme navazovali jen obtížně. K tomu přidejte skutečnost, že etiopská společnost žije v pocitu všudypřítomné kontroly a lidé se bojí o některých tématech mluvit otevřeně.
 

Oběti na životech při demonstracích

Nedalo se zjistit, co se děje: proč se protesty konají, kde všude a jak jsou rozsáhlé. Ví se jen, že zásah proti protestujícím byl tvrdý. Na straně demonstrantů zemřelo asi sto lidí. OSN vyzvala etiopskou vládu, aby umožnila mezinárodní vyšetřování celé záležitosti. Ta to ale odmítla.

Není snadné pochopit, o co se v Etiopii hraje. Země s více než tisíciletou tradicí státnosti a se 100 miliony obyvatel různých etnik je velmi chudá. Zároveň posledních 25 let životní úroveň výrazně roste. V zemi pozorujete korupci a další problémy, současně ale vidíte úspěšnou snahu zemi pozdvihnout.
 

Diakonie vede ženy k soběstačnosti

V Etiopii se dá v rámci možností svobodně podnikat. S tím pracuje i Diakonie ve svém projektu. V Bahir Daru od roku 2008 pomohla 416 ženám, které byly původně jako samoživitelky, mnohdy nemocné AIDS, odsouzeny k životu bez prostředků nebo k vykořisťování na trhu práce. Darovaný malý základní kapitál a školení v podnikatelských dovednostech jim umožnily začít se samostatně živit.

Velmi často tyto ženy provozují stánky s občerstvením nebo vlastní či pouliční obchůdky. Tytéž možnosti dává Diakonie i dosud nezaměstnaným mladým lidem.

Ve městě, které patří pro svou polohu na březích jezera Tana a řeky Modrý Nil k nejoblíbenějším turistickým destinacím, má i tohle malé podnikání sílu postavit člověka na vlastní nohy. Samostatné ženy si pak můžou dovolit posílat svoje děti do školy a některé k sobě přijmou i sirotky po svých příbuzných. Diakonie v Bahir Daru ostatně podporuje i děti žijící na hranici bídy.
 

Nerovnost a nejistota

Hospodářský růst země se žene vzhůru mimo jiné i díky masivním čínským investicím. Obyvatelé ale podle všeho zažívají rozčarování z prohlubující se sociální nerovnosti. U několika málo procent vyvolených se koncentruje velké bohatství, zatímco životní úroveň většiny sice roste, ale výrazně pomaleji.

O své se také hlásí řada velkých etnik Etiopie, která jsou přesvědčená, že centrální vláda nebere ohled na jejich zájmy. Zemědělci navíc žijí v nejistotě: půdu vlastní stát a rozsáhlé pozemkové reformy budí v drobných nájemcích strach, že přijdou o svá pole, na kterých hospodaří často desítky let.

Kombinace všech těchto skutečností je pravděpodobně důvodem, proč lidé vyrážejí do ulic i přes vědomí, že jim hrozí nebezpečí.
 

Jak stabilizovat zemi?

Nikdo si netroufá odhadnout, jak se situace v Etiopii vyvine. V Evropanovi se přitom v úvahách nad budoucností země perou dva protichůdné principy. Dosud uplatňovaná vláda tvrdé ruky je problematická. Je ale možné v chudé mnohonárodnostní zemi, kde před pětadvaceti panoval totalitní stalinistický režim, udržet bez pevné ruky stabilitu? Tato stabilita ostatně umožňuje i Diakonii pomáhat místním lidem. Vládní orgány přitom reagují na tuto pomoc aktivně, jak jsem se přesvědčila v městě Dessie, kde moje cesta předčasně skončila.
 

Ve vězení s dětmi

Navštívila jsem jedno vězení díky kontaktům na etiopskou evangelikální církev EECMY, která se silně angažuje v sociální pomoci. Byli jsme vpuštěni, protože se oficiální místa chtěla pochlubit. Vězněné ženy mají u sebe i své děti.

Vězni ještě nedávno ­přespávali v holých místnostech bez postelí. Dnes jsou cely vybavené palandami. První várku paland dodala místní církev díky financím od německých partnerů. Když to státní orgány zaregistrovaly, zbytek věznice vybavily na vlastní náklady dalšími postelemi.
 

Změny přicházejí – ale jaké?

Tato drobná historka ilustruje, jak dnes Etiopie funguje. Neklidné časy, kterými dnes země prochází, každopádně mohou přinést velké změny. Těžko odhadnout, jestli k lepšímu nebo k horšímu.

Nepovedlo se mi tentokrát setkat se se ženami v Bahir Daru. Ale z vyprávění etiopských kolegů vím, že se konkrétní ženy postavily na vlastní nohy. A Etiopie potřebuje soběstačné lidi, kteří chtějí žít důstojný život.
 
Kateřina Novotná, koordinátorka zahraničních projektů

 

Čtěte víc o Etiopii, která je druhým domovem pro Dietera Lorenze.

A také o ženách, které se už o sebe dokázaly postarat.

kávový rituál a tetování amharských žen v Debremedihanitu

kávový rituál a tetování amharských žen, Debremedihanit

 

těžká role žen ve společnosti

těžká role žen ve společnosti

 

děti na cestě do školy v Debremedihanitu

děti na cestě do školy v Debremedihanitu

 

pro vodu je daleko

pro vodu je daleko

 

věznice v Dessie – ubytování pro matky s dětmi

věznice v Dessie – ubytování pro matky a jejich děti

 

věznice v Dessie – ubytování pro muže

věznice v Dessie – ubytování pro muže